neděle 16. dubna 2017

Vlněné Velikonoce


Šestinásobná nadílka jehňátek z minulého týdne předurčila o čem budou letošní sváteční dny. Žádná zahálka. Stádo i pastviny se musí dát do gala, než se sem jaro přiřítí v plné rychlosti. A tak se stříhala vlna, dělala ovčí manikůra, prováděla prevence proti cizopasníkům, kterých letos bude zřejmě víc než je zdrávo.

V mezičase jsem se snažila zkulturnit i okrasnou zahradu, než mi zase úplně zaroste.
Také jsme vypravili do světa první kozlíky, a tak byla zahájena sezóna kozího sýra a sladké syrovátky, na kterou jsem se už tak těšila. Ale tím pro mě vyvstala i povinnost dvakrát denně podojit. Může se mi tedy někdo divit, že na krášlení domova a malování vajíček už nemám náladu ani sílu?


Jediné, co jsem si doma dovolila jako terapii pro bolavé tělo, je vlna. Pomaloučku si pročesávám česance předčesané na česačce. Čistím je na hřebenech a stáčím do hnízdeček. Několik si jich upředu na vřetánku i na kolovrátku a tak moje velikonoční vajíčka jsou vlněná, barvená přírodou. V košíku dělají podobnou parádu, jako ta slepičí.


Zkusila jsem dát dohromady jablůňku s bezinkami a vznikla artová příze pro ověnčení vajíček - klubíček.

Nejvíc se mi líbí právě ty nadýchané česanečky, které připomínají kopečky zmrzliny. Nadělala jsem si jich celý zmrzlinový dort. A teď zkouším míchanou. Ale tu vám dám ochutnat až příště.


Hezké jaro vám všem!